Taky vám letošní podzim připadá obzvlášť vydařený? Musím se přiznat, že můj vztah s podzimem je za ty roky, co spolu přerušovaně žijem (každý rok asi tak na 3 měsíce), stále velmi různorodý. Jeden rok ho miluju, druhý proklínám. To mu třeba vyčítám, že přišel moc brzo a já si ještě neužila dost sluníčka. Nebo že je moc mokrý/větrný/smutný/depresivní…
Ale letos, letos bych ho celou láskou nejradši snědla. A jelikož se roční období sníst nedá (tušili jste to, já to věděla), ani to krásně zbarvené listí k jídlu moc není, hltám ho jinými způsoby. Třeba skrze:
1. Dýně, co potěší oko i jazyk
Existuje snad rychlejší a lahodnější oběd než pečená dýně? Skoro celý podzim si kupuju dýni s tím, že z ní udělám polívku… Nebo dýňové máslo… (vyzkoušejte recept) Nebo dýňovou omáčku na těstoviny… Nebo snad tu největší klasiku ze všech – DÝŇOVÝ KOLÁČ! S každou další dýní si říkám, ŽE TENTOKRÁT UŽ TO PROSTĚ MUSÍ VYJÍT. A víte, jak to (v 9 případech z 10) dopadne? Dýní vyloženou na plechu s pečícím papírem (během 5 bleskurychlých minut, ve kterých se moje prsty naopak třesou hrůzou), posypanou solí, bylinkami (šalvěj a rozmarýn vede!), pokapanou oliváčem a vyslanou napospas naší troubě (většinou rozpálené na 200 stupňů tak na 30-45 minut).
Samozřejmě, že občas dojde i na tu polívku/máslo/omáčku/koláč. Ale nebudu lhát, 90% dýní, které si ke mě přes podzim najdou cestu, končí takhle prostě. Pak už stačí jen trochu jogurtu zamíchaného s bylinkami (co doma zrovna najdu) a trochou citrónové šťávy. A když není jogurt, neopovrhnu ani kupovanou majonézou. Někdy na plech přihodím ještě pár nakrájených brambor, cibuli (tyhle dvě ingredience jsou u nás doma totiž opravdu vždycky), kousek tempehu nebo tofu (masožrouti dají nejspíš přednost kusu slaniny či grilovacím klobásám) a plnohodnotný podzimní oběd je na světě.
Dýni tak miluju i proto, že než ji stačím sníst, můžu s ní ozdobit prakticky jakoukoliv část svého domova. Polici v kuchyni, stůl v obýváků, okenní parapet… Zkrátka ji naaranžovat všude tam, kde to dělá radost. Takové 2 v 1. A kdo chce, může samozřejmě navíc vyřezávat (moje prsty tuto činnost rády oželí). Je to zkrátka ta nejrychlejší, nejlevnější a zároveň nechutnější podzimní dekorace.
Jóó, ty dýně.
I kdybych je měla celý podzim jenom krájet a házet do trouby nebo je aranžovat po celé domácnosti, právě díky nim je podzim krásnější. Barevnější. Oranžovější. A taky o moc chutnější.
2. Svíčky, co rozsvítí (nejen) pokoj
Přestože jsem ten typ, co svíčky pálí celoročně, až s podzimem získává jejich svit to pravé kouzlo. To prakticky večer už skoro nerozsvěcím v obýváku žárovky. A když, tak většinou jen malou lampičku v rohu. Zato světel svíček je u nás požehnaně. A co mám doma tenhle kouzelný svícen z vyplaveného dřeva, většinou nedojde ani na tu lampičku. Světla ze svícnu je totiž tolik, že si u něj můžu s klidem i číst. A prodejci svíček se radují. Elektrárny už tak ne, ale znáte to. Nemůžete holt vyhovět všem…
Možná to zní trochu arachaicky, ale díky tomu, že měním večer co večer žárovky za světla svíček, se cítím tak nějak klidněji. Jako za starých časů našich babiček (které jsem sice neprožila, ale fantazii mám docela bohatou), kdy se ještě nespěchalo a číst se mohlo klidně celé dlouhé večery. Nebo alespoň do té doby, dokud nedohořela ta svíce…
3. Knížky, co se nemusí číst
A ke svíčkám to chce samozřejmě nějakou tu knížku. Po rozlítaném létě se k nim opět s radostí vracím. Na podzim mám nejradši příběhy. Hlavně nic složitého. Náročnější knížky s velkými myšlenkami, ty na podzim odkládám. Teď je čas příběhů. A nejlíp takových, co zahřejou. Minimálně stejně tak, jako hrnek horkého kakaa. Nebo rovnou pohádek.
A protože přiznávám, že s dřívějším stmíváním na mě leze občas večer i větší únava, začala jsem dávat přednost audioknihám. Ty si totiž člověk může vzít s sebou klidně i po tmě do postele. Jsou jako dělané pro všechny unavené, pracovité lenochy, kterým už se večer nechce v ruce držet knížka, rozsvěcet a soustředit na písmenka. A pokud byste nevěděli, kde se takové audioknihy loví, klikněte sem a máte to vyřešené. Taková Cesta do pravěku nebo Nejlepší pohádky o čertech, jsou k podzimnímu usínání jako dělané.
4. Barvy, co rozzáří duši
Letos ty barvy podzimu spolu s krásným počasím musí snad roztavit srdce i tomu největšímu tvrďákovi, to mi neříkejte. Existuje snad barevnější roční období? Možná jaro. Ale ty teplé podzimní barvy, ty hřejou na duši stejně tak nějak víc. Ta teple žlutá… Ta svítivě oranžová… Ta výrazná červená. A ta (stále ještě svěží) zelená…
Pokud se na to podíváme tak trochu vědecky (nebo spíš ezotericky:), právě barvy podzimu jsou ty, které harmonizují největší počet našich energetických center, neboli čaker. Červená symbolizuje spojení s uzemňující životodárnou silou (1.čakra) , oranžová podporuje naši plodnost (2.čakra) a kreativitu, žlutá naši osobnost a uvědomění si svého místa ve světe (3. čakra) a zelená kvalitu našeho srdce a sebelásku (4. čakra). A právě na podzim si můžeme všechny tyto oblasti harmonizovat pouhou procházkou v podzimní přírodě. Nechte všechny myšlenky pro jednou doma (šoupnět je třeba do trouby spolu s dýní), vyjděte do ulic (nebo spíš do parků a lesů) a kochejte se. Barvami.
Povinnost číslo 1 je: Brouzdat se alespoň na pár minut v listí. A co nejmíň zvedat nohy, jen ať to pěkně šustí. Už jste zpátky ve školce? Ne? Tak ještě chvilku…
Povinnost číslo 2 je: Nasbírat si od každé barvy alespoň 1 list. A co s nimi? Můžete si je pěkně po trendu dnešní instagramové doby vyfotit (to je sice taková profláklá, ale pořád děsně fotogenická klasika). Nebo je doma zavřít do hrubé knížky a hezky po staru vylisovat. Nebo je můžete dokonce i vyskeletovat. A pokud vás nic z výše uvedeného neláká, položte si je zkrátka doma na stůl. Cítíte se tak nějak líp? Gratuluju, podzimní chromoterapie (=terapie barvami) na vás právě zabrala;)
