retro

Retro: Vzpomínka na Jaroslava Marvana

Herec a velikán Jaroslav Marvan
Foto: Vilém Rosegnal

Vytvořil herecké role, které si zamilovalo několik generací a jenž nás baví dodnes. Jaroslav Marvan po sobě zanechal nezaměnitelnou stopu. Tak výraznou, že podle kritiků už tu nikdo takový, prostě nebude. Obsadit tohoto legendárního herce pro režiséry znamenalo záruku toho, že se jejich dílo neztratí a divákům se bude líbit. Bylo to ovšem něco za něco. Jaroslav byl pedant, co vyžadoval přesnost, na place naprostý profesionalismus, disciplínu, řád a od kolegů, aby uměli text, jako když bičem mrská… A běda, když někdo přišel nepřipraven. To pak dokázal dát hodně hlasitě najevo. “Když pro něj například auto na natáčení mělo přijet v osm ráno a on v osm ráno odhrnul ze svého domu záclonku a zjistil, že tam není, svlékl se a ten den už nikam nejel. Stačila třeba minuta po osmé a už zrušil celý natáčecí den. A nikdo s ním pak už nehnul. Bral to jako projev neúcty ke své osobě,” popsal Petr Jančařík, který měl k Marvanovi velmi blízko. Jeho maminka se slavným hercem udržovala milenecký poměr, a dokonce mu porodila dceru Alenku. Ta byla mimochodem jeho jediným potomkem. Ale zpátky k jeho nejslavnějším rolím, které už v podstatě zlidověly.

Stačilo málo a Gustav Anděl by nebyl

Začalo to dovolenou s Andělem

Velkolepý film Dovolená s Andělem v hlavní roli Jaroslav Marvan
Foto: TV Barrandov

Pokud by někdo vypsal anketu a měl se v ní zvolit nejznámější český revizor, na plné čáře by s největší pravděpodobností zvítězil Gustav Anděl, tedy postava z filmů Anděl na Dovolené, poté Anděl na Horách. Přitom stačilo málo a ke spojení Gustav Anděl – Jaroslav Marvan vůbec nemuselo dojít.  “Ta role byla psaná přímo na tělo, ale on to nejdříve odmítl. Nelíbil se mu ten scénář. Vadily mu pasáže, ve kterých bude každý dopředu vědět, co jeho postava udělá,” prozradil Jančařík. Proč nakonec roli přijal už sice nevěděl, nám se ale podařilo zjistit, že důvod byl prostý – peníze…

Vzhledem k tomu, že byl Jaroslav tak trochu na korunu, režisér Bořivoj Zeman ho nalákal na to, že s jeho postavou bude natočen i celý seriál. A to bylo pro něj velké lákadlo. K tomu sice nakonec nikdy nedošlo, ale jak se říká: slibem nezarmoutíš. Dnes už se asi nedozvíme, zdali to byla od režiséra dobře promyšlená past, anebo z původní představy natočení seriálu sešlo z jiných důvodů, ale tak či tak vznikl film, který bořil rekordy. Snímek Anděl na Dovolené, který byl natočen během pětačtyřiceti dnů, v kinech vidělo úctyhodných pět milionů diváků. A nejnavštěvovanějším se stal dokonce i v Maďarsku.

…a pokračovalo s Andělem na horách

Slavný film Anděl na horách a Jaroslav Marvan na lyžích
Foto: TV Barrandov

Nebylo divu, že krátce na to vzniklo i pokračování, tentokrát pod názvem Anděl na horách. Marvan už v té době patřil mezi tuzemskou hereckou špičku a tomu odpovídal i jeho honorář. Za tento film inkasoval 45 600 korun. Když si spočítáte, že v roce 1955, kdy se snímek natáčel, činil průměrný plat 1192 korun, šlo o královský příjem. “On byl přitom velmi strašně šetrný člověk. Když se šlo třeba po natáčení někam večer posedět, on nikam nešel a raději zůstal na hotelu, kde bylo všechno hrazeno. Jednou si Rudla Deyl zapomněl peníze a požádal ho, jestli by mu nepůjčil deset korun. I když Marvan u sebe peníze měl, nedal mu nic. Řekl, že neví, proč by za jeho blbost měl platit on,” zavzpomínala s úsměvem Stella Zázvorková, která si ve filmu zahrála manželku Josefa Kemra alias Vyhlídka – Máničku.

Jaroslav se díky natáčení poprvé podíval do slovenských Tater. Natáčení ale nebyla procházka růžovým sadem. Na sněhu docházelo k řadě úrazů, kterým se nevyhnul ani on sám.  “Když se točila scéna na sáňkách, zlomil si nohu… Statečně, i přes bolest, však všechno dotočil dál, aniž by televizní divák, cokoliv poznal. Dokonce i znovu sedl na sáňky. Byl to velký profesionál,” ocenil režisér Zeman.

Jaroslav Marvan ztvárnil i dvojroli

Dvojrole Jaroslava Marvana v komedii Poslední mohykán
Foto: Marta Holubová

Za zmínku stojí i komedie Poslední mohykán, kde dokonce ztvárnil dvojroli. Přísného, neurotického, odměřeného starožitníka Bořivoje, kterého se všichni bojí – zároveň i jeho bratra, lesníka Jaroslava, který mě povahu zcela opačnou. Přátelskou, vtipnou, chápající. Na toto natáčení velmi rádi vzpomínal. “Zahrát si v jednom filmu dvě tak diametrálně odlišné postavy, byla radost. Co se mi hrálo lépe? Pochopitelně že ten nerudný Bořivoj,” usmál se Marvan. Za dvě role, inkasoval také dva honoráře. V té době astronomických 95 000 korun!

Kriminální rada Karel Vacátko

Jaroslav Marvan jako rada Vacátko ve filmu Vražda v hotelu Excelsior
Foto: Jindřich Panáček

Nemůžeme nevzpomenout ani na jeho slavnou postavu rady Vacátka. Když natáčeli scény do filmu Vraždy v hotelu Excelsior, mezi ním a Milošem Kopeckým, který hrál ředitele hotelu, v němž došlo k mordu, se strhla mela. “Ti dva si spolu nesedli. Marvan byl svůj, nikoho si k tělu moc nepřipouštěl, říkal věci napřímo a s nikým si nebral servítky. Na okolí byl spíše nepříjemný. Jenže Kopecký si to líbit nenechal a vše mu inteligentním způsobem a s noblesou vracel. Marvan byl z toho zaskočen, nebyl zvyklý, že by mu někdo vzdoroval a problém byl na světě,” vylíčil režisér Jiří Sequnes. Marvan, který nechodil zkoušet do divadla mohl točit už od rána, Kopecký, který byl v angažmá, zase mohl na plac až odpoledne. “Nakonec se to vyřešilo tak, že jsme točili společnou scénu jen se záběrem na Marvana a odpoledne zase to samé s Kopeckým. Teprve pak se to spojilo celé dohromady. Pan Marvan si však přitom vždycky nezapomněl rýpnout, že by pan Kopecký při tom přece měl být… Byť samozřejmě dobře věděl, že to nejde,” dodal.

Jaroslav Marvan v roli profesora ve filmu Škola základ života
Foto: Czech Film Center

Na rozdíl od Kopeckého, s Františkem Filipovským, který byl jen o šest let mladší, si prý velmi rozuměl. Natočili spolu předtím úspěšné filmy, například Cesta do hlubin študákovy duše nebo Škola základ života. Byli holt stará škola… “Chovali k sobě vzájemnou úctu. Byli to oba velcí profesionálové, kteří byli vždy naprosto perfektně připraveni. Bavilo je probírat a drbat tehdejší hereckou mládež,” dodal. A ještě jedna zajímavost z filmu Vražda v hotelu Excelsior. “Při přesouvání nábytku byly pod stolem, který při natáčení sloužil Jaroslavu Marvanovi nalezeny hašlerky nalepené pod deskou stolu. Až později se zjistilo, že je tam lepil on sám,” přiblížil s úsměvem režisér.

Herecký velikán si zahrál i roli samotného krále

Jaroslav Marvan coby král v pohádce Šíleně smutná princezna
Foto: Filmové studio Barrandov

V pohádce Šíleně smutná princezna, kde ztvárnil krále Jindřicha Spravedlivého, si zase “podal” svého filmového syna – prince Václava, kterého si zahrál zpěvák Václav Neckář. “Pamatuji se, že v té době, když to natáčeli, nám s chutí líčil, jak nachytal Václava Neckáře. Povídal. Koukám, jak si v šatně zkouší mojí královskou korunu. On netušil, že ho vidím, tak jsem na něj zařval: Polož to! Takhle mladej a zkoušel by si moji královskou korunu? To si nezvykej! Vyčinil jsem mu. On se lekl, hned ji položil a utekl… Tak se smál, že mu na to skočil. Vašek si myslel, že se na něj zlobí doopravdy, ale z jeho strany šlo pouze o legraci,” popsal nám ještě Petr Jančařík. Tato historka svědčí o jediném, že Marvan nebyl jen mrzout, jak se o něm dodnes traduje, ale že i sám dokázal během práce zavtipkovat a ukázat lidskou tvář. Před jeho hereckým umem by se slušelo hluboce smeknout…

Komentáře k příspěvku

avatar
  Přihlášit k odběru  
Upozornit na