Filmů a seriálů ze školního prostředí byla natočena celá řada. Jen málokterý z nich se ale na televizních obrazovkách reprízuje tak často jako právě snímek scénáristky Markéty Zinnerové My všichni školou povinní. Co na tom, že byl natočen před téměř čtyřiceti lety. Stále je svým způsobem velmi aktuální.

„Největší inspirací mi vždy byl a je život sám. A pak děti. Dětský svět, jejich radosti i starosti a jejich pohled na svět. Tak, jako My všichni školou povinní. Vždyť vlastně příběh malého Jirky Olivy a učitelky Hajské, to jsem se svým synem prožívala. Ona ta učitelka Hajská, kterou skvěle hrála Gábina Vránová, byla skutečná. A taky řada různých detailů, postřehů. Ale to, jak se tam ten malý Jirka chová, co dělá, jak myslí, to je přesně život mého syna a všeho, co jsme s ním v jeho školních letech prožívali. Jsou to střípky posbírané z mé rodiny, z lidí okolo mne,“ popsala scénáristka.

Jen pro zajímavost. Scénář k seriálu čítal 1300 stran a ona na něm strávila rok a osm měsíců. Že se seriál rok co rok v televizi objeví, ji hřeje na srdci. „Jsem moc ráda. On je totiž nesmírně nadčasový a hodí se do každé doby,“ dodala Zinnerová.

S tím souhlasí i Jana Preissová, která ztvárnila matku nekriticky milující a zbožňující své dítě, která skrze něj řeší vlastní neuskutečněné ambice. „V tom je seriál zřejmě pořád aktuální, ambiciózních rodičů je čím dál víc. Neuvědomují si, že přehnanou ctižádostí ubližují zejména svému dítěti.

Já jsem podobné věci jako matka řešit nemusela. Oba synové šli z devítky na gympl. Martin koketoval s divadlem, mladší syn Honza naopak podobné věci negoval. Přitom má, podle mě, talent a divadlu rozumí. Ale věnuje se počítačové grafice. Martin zkusil DAMU – nenutili jsme ho ani přehnaně neodrazovali. Možná by mohl dělat i něco jiného, je produkční typ, dokáže vymámit, jak se říká, z jalové krávy tele, má nadání na jazyky, překládá z angličtiny. Jestli jsem v souvislosti s ním měla nějakou ambici, tak to, aby své talenty dobře využil,“ prozradila herečka.

Ale zpátky k seriálu, ve kterém se objevila plejáda těch největších hereckých hvězd. Jen namátkou: Libuše Havelková, Věra Galatíková, Jiří Sovák, Jana Preissová, Jaromír Hanzlík, Vladimír Brabec, Jiřina Bohdalová, Karel Augusta, Jiří Bartoška, Jana Šulcová a řada dalších a dalších. „Byla s nimi radost spolupracovat. Sešla se vynikající parta. Dnes, když se na to dívám, je to pro mě vzpomínka na skvělé herce a lidi, kteří už tu bohužel nejsou,“ povzdechla si scénáristka Markéta Zinnerová.

Říká se, že točit se zvířaty a dětmi bývá pro režiséry obvykle za trest, a tak měl režisér Ludvík Ráža před natáčením hlavu hodně zamotanou, aby zvládl všechno ukočírovat. „S dětmi jsou to vždycky nervy… Točil jsem s nimi velmi často, takže dobře vím, o čem mluvím. Někdy to bylo velmi náročné. Musíte to s nimi umět, používat různé triky a fígle, abyste dosáhli svého. V tomto případě to celkem šlo. Byl to lepší průměr. Hodně pomáhal štáb a také zkušené herecké osazenstvo,“ zavzpomínal režisér Ludvík Ráža.

Jednu příhodu barvitě popsala Jana Šulcová, v seriálu maminka zmíněného Jirky Olivy. „Jednou jsem se vracela z Ostravy ze zájezdu, domů dorazila asi v půl třetí ráno a brzy ráno jsem musela být zase na natáčení. Než si dáte sprchu, odlíčíte se, vyvenčíte pejska, zjistíte, že si ani nemá cenu jít lehnout. Do toho jsem doma měla malé děti. V šest ráno pro mě přijel taxík z Barrandova a v něm to moje filmové dítě. Odpočinutý a jak sbíječka mluvil a mluvil, byl prostě k nezastavení. Povídám mu: Když budeš zticha až na Barrandov, koupím ti pytlík bonbonů. Vydržel to. Jenže sotva jsme projeli tou barrandovskou bránou, tak hned spustil znova. (smích) Kdybyste viděli ta jeho dojemná očička! Musela jsem ho i pomazlit,“ svěřila se herečka.

Veselý zážitek má i Veronika Žilková, dnes Stropnická. Krátce po premiérovém odvysílání se ji narodila dcera Agáta. Když pak jezdila s kočárkem, lidé ji zastavovali a ptali se, co na to tatínek Miroslav Vladyka. Ten byl ovšem jejím partnerem pouze v seriálu. „Diváci si občas myslí, že to, co vidí v televizi je skutečnost,“ usmála se herečka, která v té době dostávala za každý natáčecí den 160 korun. Za roční práci si tehdy hlavní ženská role vydělala zhruba třináct tisíc korun.

Na konci filmování došlo k velmi smutné události. Na infarkt zemřela Dana Medřická. Bylo ji dvaašedesát let. „Byla to vzácná žena a herečka. Musela jsem pak některé části scénáře přepisovat. Strašně to bolelo, plakala jsem u toho. Třeba scéna, kdy rozmlouvá ředitelka, kterou hrála Věra Galatíková s malým Jirkou, měla být ještě s Danou Medřickou,“ prozradila scénáristka Markéta Zinnerová.