Rozhovor s Michaelou Kudláčkovou – Jak vzpomíná na roli v seriálu My všichni školou povinní?

Jako dítě šla z role do role a stala se tak hereckou hvězdou. Jak na dobu, kdy ji znal snad úplně každý, Michaela Kudláčková vzpomíná? To prozradila v našem rozhovoru.

Když se řekne: My všichni školou povinní, co se vám jako první vybaví?

Paní Dana Medřická, pan Vladimír Menšík, režisér Ludvík Ráža, kterého jsem měla moc ráda a se kterým to už byl druhý film, co jsem točila. Ale také paní Gabriela Vránová, která byla ve skutečnosti strašně hodná žena. Vybaví se mi toho spousty, vždyť to byly dva roky života s těmito významnými lidmi, kteří člověku strašně moc dají.

Jak se k vám – dětem, tyto herecké hvězdy chovaly?

Naprosto skvěle. Byla jsem a jsem stále, neskutečně ráda, že jsem měla tu čest některé osobnosti potkat. Vedle již zmiňovaných, je to také pan Hrušínský, paní Míla Myslíková, pan Munzar, Brožová, Janžurová. To je moc příjemné a hodnotné pro duši.

Kdo z nich vám osobně byl nejmilejší?

To se nedá takhle říct… Každý byl nějakým způsobem pro mě v různou dobu zásadní. Třeba paní Myslíková mi vyprávěla o lesních skřítcích a o tom, že každá věc, i zdánlivě neživá, má duši. Ona tomu věřila. A já teď tomu taky věřím. Hezky se s tím žije a člověk si víc váží úplně všeho kolem sebe.

Jak jste se jako malá k herectví dostala?

Já byla takové podivné dítě, které moje pragmatická maminka jen stěží dávala, ale hledala způsoby, jak se s tím popasovat. No a mou nekonečnou fantazii se pokusila zúročit na konkurzu do filmu. A zúročila. Na pár let rozhodně. (smích)

Vzpomenete si na nějakou veselou příhodu z natáčení?

Při filmu Poslední propadne peklu, mi při jedné scéně kaskadér zlomil nohu v bérci. To bylo jednak tedy příšerně bolestivé a jednak se nemohlo točit, protože jsem měla dohromady půl roku sádru, protože mi to navíc špatně srostlo a maminka mi nechala nohu zlomit znova, abych jí neměla křivou (tehdy jsem jí zato nenáviděla, dneska jsem jí vděčná) … ale mohly se točit pak scény, kde není noha vidět a kde třeba sedím. V té době mě Ivan Vyskočil nosil na zádech po Barrandově úplně všude i na záchod.

Když jste se stala dětskou hvězdou, jak vás brali spolužáci, učitelky? Měla sláva nějaké výhody?

Ne, spíš naopak. Učitelky reagovaly na každé zaváhání, slovy typu: „Nemysli si, že něco nemusíš.“ I když taky to bylo kus od kusu a spolužáci strhali ty „úplně příšerný hadry“, co jsem tam měla na sobě, zatímco Jitka měla „super TOP krásný ohoz“. (smích)

Můžete prozradit, kolik jste si třeba za seriál My všichni školou povinní vydělala a jak jste s honorářem naložila?

No to se podržte židle. Dostala jsem 11 000 korun… Mohu to i vypsat slovy, aby bylo jasné, že jsem se nepřeřekla. (smích) Maminka mi za to koupila dětský pokoj.

Když seriál reprízují, díváte se?

Moc už ne, protože už to dávali asi milionkrát, skoro si připadám jako Esmeralda. (smích) Ale párkrát samozřejmě ano, a koukaly hlavně moje holčičky. Je to jako si prohlížet staré album s fotkami.

Jste s některými z tehdejších dětí, co tam také hrály, ještě v kontaktu?

Jen s Monikou Kvasničkovou, bývala jsem s Míšou Hoffbauerem a občas s Martinem Krbem se někde potkáme.

Jaká školačka jste byla vy? Chodila jste do školy ráda? Jaké předměty vás bavily nejvíce a které jste naopak moc nemusela?

Já? strašná! (smích) Měla jsem v duši úplně jiné zájmy než školu. Viz má zmíněná bohatá fantazie. Bavila mě příroda, zvířátka, tajemné věci, které nejsou vidět a podobně. Dodnes neumím pracovat se zlomky a slézají mi nehty, když vidím desetinou čárku. Otci jsem na otázku: „Jaká je nejvyšší hora v Čechách,“ řekla, že „Říp“ a jemu málem explodovala hlava. Zeměpisářku jsem odrovnala, když jsem na mapě SSSR nenašla SSSR… A tak dále.

Bavil mě dějepis – snad proto ten Říp a překvapivě fyzika, (babička magie). Docela jsem měla ráda češtinu, se kterou se dnes mimochodem živím a taky literaturu. Ale sama sebe bych asi učit fakt nechtěla. Bych se mlátila, nehledě k tomu, že z chování jsem, ani nevím vlastně proč: měla stabilně dvojku z milosti. (smích)

Vizitka:

• Michaela Kudláčková se narodila 21.8.1968 v Praze. V šesti letech prošla konkurzem do dětského pořadu „Pojďte se mnou za mámou, pojďte se mnou za tátou“.
• Zahrála si poté role Magdalény v Rážově historickém snímku „Poslední propadne peklu“, Veroniky ve filmu „Veronika prostě Nika“, dceru malíře Rembrandta ve filmu „Putování Jana Amose“, Pavlu ve filmu „Skleněný dům“ režiséra Víta Olmera, nebo Barču v seriálu „My všichni školou povinní“
• V současné době je Michaela šéfredaktorkou dámského internetového magazínu www.popelky.cz, Vydala knihu „Jak se modlí čarodějky“ a je vyhledávanou kartářkou. Věnuje se astrologii, runovému písmu a vyučuje výklad Thovtova Tarotu.
• Michaela má čtyři dcery.