Rozhovor s Jaroslavem Pleslem – Sním o barokním sekretáři

Herec Jaroslav Plesl se stěhoval z jednoho podnájmu do druhého, ale tomu už bude konec.  Na hypotéku si koupil vlastní byt, který si bude co nevidět zařizovat.

V jakém stylu jste si zařídil Váš domov?

Návštěvy, které ke mně přijdou do bytu, se většinou velmi diví, jak moderně mám zařízený byt. Ale je to logické. Bydlím v novostavbě a byt je moderně postaven, má prosklené stěny, připadám si jako ve výkladní skříni. Nicméně mám doma i několik starších kousků, např. piano, které kráčí naší rodinou už několik generací. Kupoval ho můj děda. Je z ebenového dřeva od W. Hoffmanna. Také jsem si v bytě vystavil rytířskou zbroj, kterou jsem si nechal ukout na míru. Je to replika.

Vy jste v ní někde hrál?

Kdepak, kdysi jsem si ji objednal z takového furianství, protože mám rád historii a hrady a zámky. Koupil jsem si ji, když jsem byl ještě v Brně ve škole a teď se mnou putuje z jednoho pronajatého bytu do druhého. Doufám, že to se mnou ještě vydrží, protože se zase budu stěhovat.

Kam se budete stěhovat?

Teď bydlím v pražských Jinonicích a budu se stěhovat do Košíř, kde jsem koupil vlastní byt. Už s ním mám plány, jak ho budu zařizovat. Učaroval mi na první pohled, protože se jedná o mezonet. Nahoře se nachází galerie, což se mi moc líbí, je to velkoryse otevřený prostor. Rád bych si do tohoto bytu, pokud mi po hypotéce zbydou ještě finance, pořídil nějaké starší kusy nábytku, ale opravdu historické. Například třeba pěkný solitér, nebo barokní sekretář z 18. století.  To by se mi moc líbilo. Jelikož mám byt zařízen velmi moderně, tak mi tam takové věci scházejí. Jsem přesvědčen, že ho tím takto trochu vylepším.

Mezonetový byt jste si sám navrhnul?

Byt jsem si vybral z nabídky realitní společnosti. Se zařízením mi trochu pomáhal kamarád Dáda Němeček, což je divadelní a filmový architekt. Má neuvěřitelný nadhled a esprit, takže díky němu dostal byt skvělý šmrnc. Teď bych se měl do zařizování obout, ale budu mít bohužel málo času, protože začínám točit nový seriál pro Českou televizi s Jaroslavem Brabcem, který nese název Zločiny velké Prahy. Detektivní příběhy z 20. století jsou zčásti vymyšlené a zčásti se jedná o inspiraci skutečností. Bude to náročná práce, protože se má točit až do půlky října. Do toho se budu stěhovat, ale snad to nějak zvládnu.

Budete tam mít nějakou vychytávku?

Myslím, že jedna z největších devíz toho bytu, jsou krbová kamna. Trochu uvažuji, že bych je nechal předělat na krb, ale to si ještě rozmyslím. Když jsem se byl na byt poprvé podívat, tak právě tato kamna rozhodla. Současní majitelé v nich zatopili a když jsem do bytu vešel, sálal zde jiný druh tepla než v bytě s ústředním topením. Slyšel jsem praskat živé dřevo, což mě tak nadchlo, že jsem okamžitě chtěl byt koupit. Podle mě je největší vychytávkou mít v pražském bytě krb nebo kamna. Už se na ně moc těším. Je to senzace. Úplně mi to vzalo dech. Měl jsem navštívit ještě několik bytů, ale všechno jsem zrušil, protože tohle byl ON. Byt, po němž jsem toužil. Druhou vychytávkou byla už zmíněná galerie. Byt je ve třetím patře, v podkroví.

A hrajete občas na piano? Nerušíte sousedy?

Můj nový byt pro sebe navrhoval architekt, který přestavoval celý dům a měl rád minigolf. V jedné místnosti ho trénoval, a proto nechal celý byt odhlučnit. Díky této specialitě tam můžu hrát na piano a pořádat večírky, a přitom nebudu rušit sousedy. Hraju, ale jen když mám čas a teď se mi ho moc nedostává. Hraní přichází ve vlnách, někdy mě to baví, a jindy zase ne. Musím mít náladu a čas.

Máte doma ještě nějaké další instrumenty? Ve filmu Kvarteto jste hrál houslistu.

Ne, mám jen piano. Na housle hrát neumím. Byla to největší příprava na film, jakou jsem kdy zažil. Celý rok před začátkem natáčení jsem se učil hrát na housle. Režisér Mirek Krobot tenkrát za mnou přišel a říká: „Hele, já nechci, abyste vypadali jako ti herci, co jim strčí nástroj 15 minut před začátkem natáčení a je vidět, že to nikdy neměli v ruce.“ Takže jsem rok chodil do houslí. Připadal jsem si jako klouček, protože jsem chodil s futrálem do školy a začínal od nuly. Učil jsem se, jak se housle drží a pak ty tři konkrétní skladby, které jsme museli umět hrát. Samozřejmě se to nedalo poslouchat, ale ruce se pohybovaly tak, jak měly. Bezesporu profík by poznal, že to neumíme, ale vypadalo to o chlup lépe, než kdybychom to netrénovali.

Vizitka:

• Narodil se 20. října 1974 v Hradci Králové.
• Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně.
• Od roku 2001 je členem Dejvického divadla.
• Exceloval ve filmech Díra u Hanušovic, Čtyři slunce nebo v seriálu Autobazar Monte Carlo.
• Nyní běží v kinech film Cena za štěstí, kde ztvárnil psychopata.

FOTO: Bontonfilm