Retro: Nejslavnější roli získal díky ztracenému kulichu

Tomáš Holý získal svou hereckou slávu díky zapomenutému kulichu.

Česká dětská filmová hvězda, kterou už asi jen tak někdo nepřekoná. Poprvé se před kamerou objevil v roce 1976 v komedii Marečku, podejte mi pero! Šlo ale pouze víceméně o štěk. Opravdová sláva přišla až o rok později, a to díky režisérce Marie Poledňákové, která mu svěřila hlavní roli ve svém filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. To, že si nakonec vybrala právě jeho byla ovšem velká náhoda.

Základem všeho bylo vybrat hlavní dětskou roli Vaška. To bylo alfou a omegou toho, zda se film stane úspěšným, či naopak skončí v propadlišti dějin. Proto byl konkurz důkladný. Do smíchovského Národního domu přišlo téměř dvě stě dětí, ale žádné, které by na první pohled režisérku Marii Poledňákovou okouzlilo. „Většinu jsem poslala domů a nechala si kolem sebe partičku asi dvanácti kluků. Tomáš Holý byl mezi nimi nejmladší, do debaty se vůbec nezapojil, ani jednou nepromluvil. Přitom iniciativa dětí a jejich spontánní reakce jsou při výběru mnohdy rozhodující. Na Tomáše jsem nebyla nijak soustředěná, zdál se mi příliš malý a pochybovala jsem, že by byl schopen vydržet dlouhé natáčení,“ zavzpomínala režisérka.

Nakonec udělala rychlý škrt. Pět kluků si pozvala další den na kamerovou zkoušku, všechny ostatní, včetně Holého poslala domů. „Za chvíli se ale Tomáš do sálu nečekaně vrátil. Zůstal stát ve dveřích, nepromluvil, jen ukazoval rukama. Zeptala jsem se ho, co tedy chce. Z jeho pantomimy jsem pochopila, že si tu zapomněl kulicha. Řekla jsem pomocnému režisérovi, aby toho prcka zítra také přivezl na zkoušku,“ vylíčila Poledňáková. Díku tomu, co se odehrálo na dalším castingu, u ní v žebříčku stoupl ještě výš. „Bylo Mikuláše a v noci napadla spousta sněhu. Všechny děti dojely v pořádku, jen Tomáš se na konečné stanici tramvaje vyválel v mokrém sněhu a než pro něj dorazil autokárek z Barrandova, byl promáčený až na kůži. Kostymérky mu sušily kalhoty a punčocháče na topení a já si říkala, že tahle jeho spontánnost by se nám do jeho role hodila,“ dodala režisérka.

Pak už měla celkem jasno. „Když se zkoušela scéna s Janou Preissovou a Františkem Němcem, začala jsem tušit, že ostatní kluci vůbec nemají šanci. Tomáš spletl, co se dalo. Breptal, culil se, byl tak bezprostřední a něžný! Moje intuice mi napověděla, že někdo jiný malého Vaška hrát nemůže,“ uvedla. Trochu tím ale narazila doma. Jejímu skutečnému synovi, který ji v osmi letech sháněl tatínky a tím ji inspiroval k natočení filmu se Tomáš ani za mák nelíbil. Když ho viděl na fotce prohlásil, že Holý nevypadá jako správný kluk, ale tlustá teta. „Podobnost příběhu s mým osobním životem není náhodná. Postava Vaška je mix citových problémů mého syna. A také synovce, který na táboře předváděl, jak vytrhnout velrybě stoličku nebo vylezl na stožár elektrického vedení a mamince napsal: Odpusť mi to! Síla, rozum, mrštnost, to jsem já,“ popsala Poledňáková.

Naštěstí se ale za Holého postavili herci, kteří měli hrát jeho rodiče, tedy Jana Preissová a především pak František Němec. „Já jsem paní režisérce říkal, že když to mám tomu klukovi věřit, tak to musí být jedině Tomáš,“ svěřil se s odstupem let Němec. Nakonec se ukázalo, že to byla více než šťastná volba. Jiného klučinu si na místě Vaška lze jen těžko představit. Stejně tak působilo i spojení: Němec – Preissová. „On rošťák se smyslem pro humor, ona křehká a půvabná. Vsadila bych se, že spolu ještě jako studenti prožili nějaký krátký románek,“ napsala ve své knize »S kým mě bavil svět«. To ale herečka s úsměvem odmítla. V té době už totiž byla vdaná za kolegu Viktora Preisse. „A Frantík měl také svoji Ivanku… Ale byli jsme při natáčení spolu s ním a Tomášem Holým jako opravdová rodina. Měli jsme se moc rádi a pracovali s velkou radostí. V hlavní roli byl ovšem Tomášek. To on nás všechny inspiroval,“ vylíčila Jana Preissová.

Snímek měl rekordní sledovanost a zabodoval i v dalších osmatřiceti zemích světa. Přestože byl Holý miláčkem národa a nejoblíbenějším dětským hercem, rozhodl se s kariérou skoncovat. Posledním filmem, který natočil byly Prázdniny pro psa v roce 1980. „Představa, že jednou budu neúspěšným hercem je nesnesitelná,“ prohlásil, když ve svých třinácti letech ukončil svou hereckou kariéru. Místo DAMU nastoupil na práva, která úspěšně vystudoval. Jeho život tragicky ukončila autonehoda 8. března roku 1990 v Kytlici, devět dní před jeho dvaadvacátými narozeninami.