Máme tu léto, prázdniny a většina lidí si užívá zaslouženého volna a dovolené. Jak tento čas trávila herecká smetánka žijící v době první republiky? Většina z nich na chlup stejně. Pokud zrovna české hvězdy netočily nějaký ten film, zamířily na své chalupy, odkud se od července do konce srpna téměř nehnuly. Užívaly si ticha, pohody a přírody.

Oldřich Nový našel svou oázu klidu na Vysočině. Tento kraj mu přirostl k srdci a býval tam velmi rád. Jeho den vypadal následovně: ráno vstal, udělal si snídani a pak si na zahradě zacvičil. Pak vyrazil do lesa na procházku a po obědě si s oblibou četl. Každé léto tam slavil i své narozeniny, které míval 7. srpna. Pozval vždycky spoustu svých kolegů a tradičně se odehrával velký mejdan.

Pravidelným hostem byl také Jaroslav Marvan. Ten měl pro změnu chalupu v malé vesničce Výšice v jižních Čechách. Jeho oblibou bylo na zahradě chodit v županu. „On byl hodně šetřivý, takže nerad utrácel za dovolenou k moři a nejraději byl na své chatě, což ho nic nestálo. Úplně nejraději ale byl, když měl o prázdninách práci, kterou tolik miloval,“ prozradil nám jeden z pamětníků.

V jižních Čechách, dokonce ve stejném městě v Plané nad Lužnicí měli svá letní sídla i Rudolf Hrušínský s Josefem Kemrem. Mohl za to ale prvně jmenovaný, který si zde zakoupil chalupu jako první. Tím, že se s Kemrem stali nerozlučnými kamarády, sehnal mu tam parcelu, na které si postavil příbytek z bývalého včelína. „Trávili spolu letní večery, kdy debatovali o divadle, někdy i muzicírovali, chodívali spolu i na ryby. Byli na sebe hodně napojení,“ zavzpomínal mladší z rodu Hrušínských. A dokonce měli i své rituály. Na začátku prázdnin vždycky pozvali další kamarády a opékali sele.

To Ladislav Pešek jezdil odpočívat až na Prostějovsko, kde měl útulnou vilku, v níž měl kachlová kamna. „Sedím ve svém houpacím křesle, učím se nové role, chodím do lesa na houby a je mi dobře na duši,“ svěřil se v jednom z rozhovorů. Místní lidé ho zbožňovali. Na nic si nehrál a zůstával svůj. Dokonce si s tamními ochotníky zahrál i v jedné hře. Takový to byl lidumil a dobrák. A nevadily mu ani časté návštěvy dětí z blízkých táborů, které si k němu chodily pro autogramy.

Miloš Kopecký si pro prázdninové odpočívání vybral mlýn poblíž Kremže v jižních Čechách. Co na tom, že v tom stavení byla spáchána dvojitá vražda! Ve čtyřicátých letech zde muž zavraždil svou ženu a jedno ze čtyř dětí na které vzal sekyru. Když hrůzostrašný a nepochopitelný čin dokonal, v domě se oběsil. Herec se o všem prý dozvěděl až zpětně, nikdo ho předtím nevaroval. Jenže to už byl ve svém království zabydlen a místem učarován… Podle pamětníků byl ale spíše uzavřený a nikoho si k tělu nepouštěl. Neměl rád, když ho někdo otravoval. Raději se před cizími lidmi nechával zapírat. Měl rád svůj klid a soukromí, které si chtěl užít a nesměl mu na něj nikdo sáhnout. Přes prázdniny ale Kopecký pravidelně také vyrážel k moři.

Josef Hlinomaz chalupu neměl, za to měl tradiční prázdninový rituál. Rok, co rok jezdil do tehdejší Jugoslávie k moři. To bylo jeho, to prostě miloval… Bohužel se mu to stalo osudným. Ráno 8. srpna roku 1978 se šel vykoupat, k polednímu se vrátil do pokoje, aby si odpočinul. Ze spánku už se ale neprobudil. Příčinou smrti byl infarkt. V té době už byl herec nemocný a lékaři mu tuto cestu nedoporučovali. Přesto si nedal říci. Láska k moři byla silnější. „Vždycky vypravoval, že by chtěl umřít v Jugoslávii, u moře, kde to má tolik rád. Tak se mu to nakonec splnilo,“ prozradil Michal Herzán, který měl ke slavnému a osobitému herci velmi blízko.