Máj je můj bezkonkurenčně nejoblíbenější měsíc v roce a proto trávím nejraději většinu času venku, kde se to kytkami a zelení jenom hemží. Věděli jste, že se mu v minulosti říkalo nejen máj, ale taky například trnopuk nebo traven? Ano právě proto, že květen je plný květin a té nejzelenější, „nejčerstvější“ zelené a tak ho zkrátka nelze nemilovat.
Měsíc květen je však spojen neodmyslitelně nejen s květinami, ale také s lidovými oslavami a tradicemi! Pojďme se podívat na zoubek těm nejznámějším. Kde se vzaly a jak vznikly?
Stavění staročeských májek
Tradice, kdy se hned zrána 1. května staví „máje“z březových stromků. Chlapci je už od 13. století staví dívkám před domem na znamení své náklonnosti k vybranému děvčeti. Zelený vršek májky s věncem symbolizuje život, který vzejde ze spojení obou pohlaví. Sexuální symbolika májky je zřejmá a i proto se v našich krajích církev snažila léta májku jako „věc nestydatou a nekřesťanskou“ zakázat.
Kromě těchto „mini májek“ chlapci společně staví ještě jednu velkou májku na návsi pro celou obec. Tu musí uhlídat, aby ji hoši ze sousedních obcí nepokáceli nebo neukradli. Máj stavěli dříve pouze chlapci toho věku, kteří toho roku odcházeli na vojenskou základní službu. Později májku začali na vesnicích stavět všichni svobodní mládenci. Pokud se chlapcům nepovede májku uhlídat a je podřezána a případně také odcizena, znamená to všeobecnou ostudu místních. Připraví je to mimo jiné koncem měsíce o veselou zábavu spojenou s kácením máje a dražbou věnečku. Májku je třeba od sousední vesnice vykoupit, například 30 l vína nebo demižonem slivovice.
30. května se pak provádí kácení máje, které už není tak obřadné, máj se podřeže a kláda se vydražuje.
Pusa pod rozkvetlou třešní
K prvnímu máji se váže pověra, že dívka, která zůstane na prvomájový večer nepolíbená, do roka uschne. Možná vás překvapí, že se vlastně s jistotou neví, jak tento zvyk vznikl. Je totiž možné, že polibek byl odměnou dívky chlapci, který jí postavil v noci na 1. máje před domem májku.
I proto se dodnes v některých oblastech líbají páry ne pod třešní nebo jabloní, ale pod břízou, jelikož májky se tradičně stavějí právě z břízek. Podle jiné tradice si dívky omývají na 1. máje obličej v ranní rose, aby byly krásné.
Ačkoliv je květen považován za měsíc lásky a právě jeho první den se slaví polibky, na svatby bývá tento měsíc paradoxně chudý. K májovým svatbám se totiž váže pověra, která říká, že Na svatbu v máji, do roka máry. Tahle pověra vycházela z předpokladů, že po svatbě žena téměř ihned otěhotní, což znamená, že následný porod vychází na únor. V dávných dobách hrozilo, že v kruté zimě nepřežije matka ani dítě. Lékařská pomoc nebyla v chudších krajích často k dispozici a i zásoby jídla se v tuto dobu ztenčovaly. I když se nás tato problematika dnes již netýká, pověra se zachovala a i dnes je stále květnových svateb pomálu.
Čištění studánek
Tento zvyk byl kdysi považován za čarodějný a tudíž se ho stejně jako stavění májek, snažila křesťanská církev zcela vymýtit. Tento úkol každoročně připadal panensky čistým dívkám, neboť jde o uctění životodárné síly vody a dívčí čistoty. Dívky vyčistily studánky od starého listí, větví a dalších nečistot a zanechaly ji ozdobené květinami. Přitom promlouvaly k vodě, aby zůstala čistá a blahodárná a bylo jí vždy dostatek. Lidé také tímto svátkem vítali jaro. Vesnice se vypravila ke studánce, kde děti tancovali okolo zvolené dívky – své královny. Královna následně sebrala hrst loňského listí a hodila jej za sebe, čímž zaháněla zlé nemoci. Poté začalo samotné čištění studánky.
„Královnička poklekla na šátek rozprostřený, položila džbánek do stříbrné pěny, pak do všech světových stran vodu vylila, aby byli všichni zdravím jisti, nabrala si hrst loňského listí, za sebe je hodila a k oblakům pravila: Zlý moci zaháním, nemoci vyháním.“
Do studánek se ve znamení pradávných kultovních obětin vhazovaly také například drobky z posvátného velikonočního pečiva – jidášů nebo mazance. I dnes připadá již tradičně den otevírání studánek na 31. 5.
Jestli se rozhodnete udělat si letos na konci května výlet k jedné z mnoha našich českých studánek nebo si „jen“ domů natrhat čerstvé luční květiny a zapálit svíčku, užijte si to. Důležité je vytvořit si tradici nebo jen malý rituál, který nám bude vyhovovat. Myslete na to, že tradice a rituály nás odjakživa spojují nejen s přírodou, ale také s lidmi okolo nás. A právě o to jde. Taksi to užijte a mějte krásný květen!