Zařídila jste si svůj byt sama, nebo s pomocí architekta?
Spousta lidí si se svým domovem neví rady a pak vyhledá pomoc architekta. Já si ale myslím, že finální úpravy by si měl člověk udělat sám, protože by to měl být jeho odraz, aby byl v domově spokojený. Když to budu chtít říct hodně vznešeně, odraz jeho vnitřního já. Proto jsem nadšený zařizovatel, mám ráda kolem sebe věci, které si sama udělám, takže neustále brousím, louhuji a natírám.
Co třeba?
Mám ráda nábytek s nějakou historií, patinou. Jsem pod vlivem východní kultury, takže se snažím ve stylu feng-šuej mít doma hodně volného prostoru, nezahlcovat prostor krámy, které člověk musí jen oprašovat a k ničemu nejsou.
Takže si doma žádné předměty nevystavujete?
Jen takové, které si přivezeme ze svých cest. Takže přece jenom k nám nějaká výzdoba doputovala. Většinou to jsou věci, které máme spojené s nějakým zážitkem. Třeba jednou jsme šli s Ondřejem fotit rýžová pole na Filipínách na ostrově Luzon, bylo to odpoledne. Ondřej říkal: „Hele, tam je kluzko, já bych potřeboval hůl.“ Jenže kde vzít v rýžových polích hůl? Náhodou jsme šli kolem nějakého stavení, kde nějaký děda vyřezával dřevo. Rukama nohama jsme se zeptali, jestli nemá hůl a on ji Ondřejovi prodal. Hůl nám pak zachránila život, protože jsme se vraceli potmě. Domorodci nám řekli: „Půjdete 2 hodiny rovně, pak zahnete doleva a půjdete asi hodinku.“ Jenže v rýžových polích je to neustále stejné. Zachránil nás kouř z vesnice, podle kterého jsme se orientovali, a hůl, jež nám pomohla v terénních nerovnostech, při vzestupu nebo sestupu. Rozhodli jsme si ji vzít domů jako talisman. Ondřej se s ní nechtěl rozloučit. Jenže hůl měla dva metry. Ale naštěstí mnoho lidí si domů hole nevozí, a tak pro nás měli na všech letištích pochopení. Vysvětlovali jsme jim: „To je hůl, co nám zachránila život mezi rýžovými poli. My ji nutně potřebujeme domů.“ Teď u nás visí v obýváku.
Jaké barvy převládají ve Vašem bytě?
Mám ráda přírodní barvy s výrazným akcentem. Když máte neutrální barvy a akcent vás omrzí, můžete ho velmi rychle změnit a vnést do interiéru úplně jinou náladu. To znamená, že v zimě používám červenou, aby nás zahřála, na léto dávám třeba levandulově modrou.
A jaké akcenty máte přesně na mysli?
Polštář, přehoz… Jsou to většinou textilní drobnosti. Ale když jim dáte výraznou barvu, tak v těch neutrálních zemitých tónech si své místo vydobydou, i když jsou na plochu malé.
Můžete se doma pochlubit nějakou vychytávkou?
Navrhla jsem si sama kuchyň a můj muž tvrdí, že bych si ji měla nechat patentovat. Štvalo mě, jak bylo spoustu věcí v kuchyni nepraktických, takže jsem si vyměřila, jak velké jsou moje čisticí prostředky a navrhla si na ně šuple. Pak jsem si změřila, kolik místa je potřeba, když na sebe naskládám poklice. A takhle jsem pokračovala. Opravdu jsem si to vychytala do nejmenšího detailu včetně šuplete, které mám hned u sporáku. Když ho otevřu, mám v něm všechny kořenky a nevadí, když jsou umatlané, protože šuple zavřu a nikdo je nevidí. Navíc mám koření při vaření okamžitě po ruce. Takových vychytávek tam mám hodně. Nedávno jsme si dělali legraci. Moje dcera staví a bude si zařizovat kuchyň. Ondřej říkal: „Musíš jí předat know-how, které máš, protože to je geniální.“
Firma s tím neměla problém?
Přišla jsem k truhlářům a oni, když viděli, jak to mám popsané těmi centimetry, se hodně divili. Ale řekla jsem jim, že na střevech trvám a na dvířkách se můžeme domluvit. Nakonec s tím neměli problém a moji kuchyň si dali do referenčního fondu na své webové stránky.
A jaké máte doma pomocníky?
Většinou vařím jednoduchá jídla. Miluji recepty do třiceti minut a v tak krátkém časovém úseku se bez těch pomocníků obejdu. Miluji ponorný mixér, který se při čištění nemusí rozebírat, a přístroj na smoothie. Ty používám často. Jinak si vystačím s nožem a prkýnkem.
Nemáte třeba ani robota na úklid?
Kdepak, miluji svůj mop. Vzpomínám si na spor s jedním panem režisérem asi před třemi lety, který po mně chtěl, abych si klekla na kolena a vytřela vylitou tekutinu. Říkám mu: „Pane režisére, teď už se to takto nedělá. My máme mopy, víte?“
Jak to dopadlo?
Šla jsem na kolena. Režisér a maminka mají vždycky pravdu. Nedal se zlomit.
Jak často vytíráte mopem?
Mám dva psy, takže vytírám denně. Ale když si chci dát opravdu záležet, tak také zakleknu, protože ruční práce je prostě ruční práce.
Potrpíte si na květinovou výzdobu?
Ano. Kytiček mám hodně. Teď budu muset zase nařízkovat palmu, protože už nás pomalu vystěhovává. To mě čeká na jaře. Pak ji budu rozdávat. Mám i spoustu orchidejí, které jsou nenáročné. Stačí je jednou za tři neděle zalévat. Každá kytka potřebuje něco jiného a na to si musíte vypěstovat cit. Moje maminka, ačkoli je dítě ze vsi, tak vůbec nedokáže udržet azalku. Nechápe, že mi kvete tři měsíce. Azalku musíte prolít, ale nesmí vám stát ve vodě. Musíte ji nechat odkapat, ale nesmí vám proschnout. A pak vám bude kvést opravdu hodně, ale hodně dlouho.
Nemáte nikoho, kdo vám pomáhá s domácností?
Když toho mám hodně nastoupí má dobrá duše Simona, ale jinak jsem nadšená domácí paní, abych tak řekla, protože když člověk přijde ze zaměstnání, kde pracuje převážně hlavou, tak fyzická práce doma ho přivede do rovnováhy. Ale když mi tam pejskové udělají moc velký binec, tak taky nejsem šťastná.
Vizitka:
- Narodila se 5. července 1958 v Hradci Králové. Pochází z pěti dětí, má sestru a tři bratry.
- Vystudovala Státní konzervatoř v Praze. Během studia hrála v seriálu Zkoušky z dospělosti.
- V roce 2008 se provdala za spisovatele Ondřeje Neffa.
- Má dvaatřicetiletou dceru Annu Marii, díky níž se stala před rokem babičkou.
- Vidět ji můžete v nekonečném seriálu Ulice, kde hraje Aničku Liškovou. Hrála také v seriálech Přítelkyně z domu smutku, Třetí patro, Náměstíčko…
- Ve svém volném čase se věnuje bojovému umění wu-šu, v němž reprezentovala ČR.
- Baví ji cestovat a fotografovat.
Foto: Ondřej Neff